Můj zápisník

První dny s Chiyoko

Konečně nastal den, kdy si jedeme pro Chiyoko. V autě diskutujeme, co budeme dělat jako první, jestli se nás nebude bát, kolik věcí nám asi zničí? Jak se ji s námi bude líbit?

Než jsme vše stihli vyřešit jsme na místě. Na louce v přenosce se krčí 4 malí medvíci, která je ta naše poznáš ji? To bude ta napravo, ano je to ona. Dostáváme ji poprvé do ruky, je úžasná!

Společně s našim pejskem jsme dostali plno cenných rad a malé dárky od chovatelky (deku, hračku, mističku, obojek, vodítko).

Poprvé u páničky.

A od toho dne s námi žije náš malý plyšový medvídek. Počkat malý? Kdeje ten malý medvídek o pár měsíců později, vždyť je z něj pořádný medvěd!

A jsme doma

Poté co jsme dojeli domů jsme Chiyoko položili do pelíšku a ta usnula. Po probuzení jsem rozklepané štěňátko vzali ven do trávy, kde se vyčůralo a odnesli zpět do pelíšku, kde opět usnula. Občas se probudila a po oku na nás koukala, ale z pelíšku se neodvážila vylézt a tak jsem ji museli vodu a jídlo dát přímo do pelechu, ale apetit ji nechyběl, plnou misku jídla měla v mžiku v sobě.

První noc v novém bytě (tedy s novými páničky)

A jaká byla první noc? 4 krát nás vzbudila a šli jsme se vyvenčit, pokaždé se jen vyčůrala a pokračovali jsme ve spaní. Jen první noc občas trochu kňourala, ale další noci už spala docela klidně.

Ven z pelíšku se odvážila až druhý den, její nejdelší výlet ten den byl na konec gauče (pelíšek byl na začátku gauče), za to třetí den už se odvážila až ke stolu no a čtvrtý den už doběhla až ke dveřím. Již po pár dnech se náš malý Pražský byt stal jejím domovem, kde se nebála a z vesela běhala.

Také si pomalu začla budovat důvěru v paníčky. Ze začátku jim nevěřila vůbec po pár dnech trošku a nakonec si od nich nechá líbit vše.

Kdy jsme si na sebe zvykly?

Po dvou týdnech společného soužití, jsme se spolu s Chiyoko naučili společně žít, zvykly si na sebe, na procházky, prospali jsme celou noc. Paníčci se nebuduli co chvíli, zda ten prcek na zemi něco nepotřebuje a Chiyoko tvrdě spala od večera většinou až do 6 do rána, kdy nás budila kvůli čůrání.

Páničci vstávat!

A jak takové buzení vypadalo? To si ten náš malý zákeřák vyhlídl kdo z nás má nejblíže hlavu u kraje postele a pacičkou švih po hlavě. A pokud nebyla hlava v dosahu tak alespoň po ruce či jiné části těla (a tak se paníčci stahovali více a více do prostřed postele). A pokud ani na kousek těla nedosáhla? Tak pak přední pacičky na postel a kňučení. Ale jsme rádi, že se nás vždy vzbudila a ani jednou se nám doma nepočůrala (nechápeme jak to takhle malé štěně mohlo vydržet a smekáme před ní kloubouk).

Štěněcí režim

Když byla Chiyoko malá, řádila zrovna Corona a tak jsme měli oba homeoffice a tudiž byly s Chiyoko celý den doma. Ráno jsme šli na krátkou procházku, další procházka následovala kolem oběda, další pak po práci, ta bývala většinou delší a další večer před spaním. Na delší procházky jsme chodili do parku, na rušná místa. Díky toho, že jsme bydleli v Praze si Chiyoko jako malá zvykla na ruch velkoměsta a čtyřnohé kamarády.

Co se jídla týká tak jako malá dostávala 3x denně. Bylo to nenažrané štěně, když jsme ji dali více než měla dostat neměla problém vše sníst a následně se poblít (to, že své blitky pak chtěla znovu jíst, bych radši neměla zmiňovat). Z výše uvedených důvodu jsme museli hlídat porce.

Cestovatelka

Vzhledem k tomu, že jsme občas jeli do kanceláře do Ostravy nebo za rodiči do jiných části republiky, kde jsme i přespávali, brávali jsme Chiyoko se sebou. Naštěstí ji cesta autem nedělala problémy a tak již jako pár měsíční štěně procestovala Českou republiku a zanedlouho ji čekaly výlety do vzdálenějších destinací, ale o tom až příště.

«