Můj zápisník

Od myšlenky pořízení pejska po realitu

Delší dobu sníme o tom, že si pořídíme pejska. V Japonsku jsme se zamilovali do malých lištiček, pejsků plemene Shiba-inu, ale vždy jsem chtěla většího pejska no a kdo je větší kámoš Šibáka? No přeci Akiťák!

Cheme pejska, co dále?

Většinu lidí jako první napadne otázka, zda s papíry nebo bez. My jsme měli jasno s papíry. Takže následoval krok hledání chovné stanice odkud štěňátko odebereme, ale podle čeho vybrat? Komu napsat, kde najít seznam? A tak jako vždy když si člověk neví rady, poradili jsme se se strýčkem googlem, našli seznam chovných stanic plemene, hledali šťěňátka k odběru a zjistili, že to nebude tak jednoduché. Hodně chovných stanic s dobrým hodnocením štěňátka měly, ale již byly rozebrané. Naše heldání trvalo měsíc a nakonec se na nás usmálo štěstí a narazili jsme na holčičku z chovné stanice Sakura Ami. Domluvili si návštěvu u naší malé princezničky, zaplatili rezervační poplatek a těšili se až ji poprvé potkáme. Bohužel přišla první vlna coronaviru a návštěva naší malé princezny se musela odložit a tak jsme ji poprvé viděli až při předání. Paní chovatelka nám, ale posílala fotky a videa štěňátka. Byli jsme přesvědčení, že tohle je štěňátko pro nás (a jak se později ukázalo přesvědčení bylo správné).

Co vše jsem zařizovali než pejsek přišel?

Po zamluvení pejska jsme museli čekat 2 měsíce, než jsme si jej mohli odvézt. Prvních pár dnů jsme strávili hledáním jména. Pejsek je Japonec a vrch je na Ch – takže otevřít seznam Japonských holčičích jmen a hledat nějaké úžasné na Ch (mimochodem věděli jste, že každé japonské jméno má nějaký význam?). Vybrali jsme jméno Chiyoko [Čijoko] – na první pohled se může zdá někomu složité, ale nám příjde krásné krásné (občas jméno zkracujeme jen na Chio [čijo]).

Co dále? No přeci výbavička pro štěňátko! A co jsme pořídili?

  1. Obojek + vodítka – a hned první problém, jak velký obojek potřebuje takové malé štěně? Velikost samozřejmě ví chovatelka a tak je dobré se s ní poradit
  2. Pelíšek – po asi hodině vybírání jsme našli ten nejlepší, sice pekelně drahý, ale co by jsme pro naši maličkou neudělali (Chiyoko v něm spala přesně jednou, poté si zabrala kobereček z Ikey za 150,-Kč a v pelíšku ji už nikdo nikdo neviděl)
  3. Mističky – jedny jsme vzali domů a jedny cestovní (skládácí – na cesty mnohem pohodlnější)
  4. Jídlo – ale co takové štěně papá? Je potřeba se poradit s chovatelkou na co bylo zvyklé, my kupovali granule Applaws, nějaké kokina a psí konzervičky
  5. Tabletky na klouby, lososový olej
  6. Psí šampon a něco na klíšťata
  7. Hračky, plno hraček, ještě více hraček (aby se pak mohly válet všude po bytě a měli jste na co nadávat až při večerním průchodu bytu šlápnete na nějakou pískací obludu, která vás k smrti vyděsí)
  8. Sáčky na výkaly – doporučuji pořídit si připínatelný obal na sáčky – my tomu říkáme „hovínovač“, člověk ho připne k vodítku a nemusí řešit kde jsou sáčky a kam je dát.

No a po pár dnech jsme o pár tisích chudší už jen netrpělivě čekali na den D, až si bude moci Chiyoko vyzvednout.

A jak vypadal den D? O tom zase příště.

« »