Island – země gejzírů, větru a ledu

Island mě doslova ohromil. Pokud se vám nechce číst, doporučuji podívat se na video a fotky.

Navštívit Island byl můj sen a když mi přišla nabídka na levné letenky, dostala jsem nějaký zkrat a prostě 2 koupila. Vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomila, že na konci října už bude na Islandu pěkná zima a my dva tvorové milující teploty tak okusíme cosi nepříjemného. A tak jsme 19 října v 16:25 nasedali v Katowicích do letadla směr Island.

Cesta trvá 4 hodiny 20 minut, ale díky posunu času jsem doletěli v 18:45 místního času. Naše první kroky mířili do půjčovny aut, kde jsme si vyzvedli objednanou dacii 4×4 a pustili se do víru ostrova.

První den

První jsme se zajeli ubytovat do hotelu jménem Micro suite v Keflavíku (město, ve kterém je letiště, 40km od centra Reykjavíku), dle recenzí jsme očekávali hodně malý pokojík, ovšem překvapil nás docela velký pokoj (po návštěvě Japonska a jejich micro pokojů musím říct, že jen koupelna byla jako jeden japonský „mikro suit“ a další 3 by se vlezly do pokoje). V lednici na nás čekala připravená snídaně: Skyr, jablko, müsli tyčinka a juice.

Po tom, co jsme se ubytovali jsme navštívit obchod Kronan, kde nás nemile překvapili místní ceny. Vybrali jsme nejlevější chleba, který jsme v obchodě našli, v přepočtu asi za 100,-Kč, k tomu pomazánku, ještě jsme popadli litr čisté vody za 40,-Kč. Na 3 kolečka salámu za 90,-Kč jsme si radši nechali zajít chuť. Den jsme završili večerním brouznáním po Reykjavíku a návštěvou nejblížšího maličkého teplého jezírka. Na víc než smočit si nohy jsme si netroufli, už tak jsme byli pěkně promrzlí a sundat si kus oblečení v té zimě není jen tak.

• 

• 

• 

• 

Druhý den

Druhý den jsme si přivstali, v 6 jsme vylezli z postele do chladného rána. Našim hlavním cílem bylo ledovcové jezero Jökulsárlón. Trvala jsem na tom, že na místo musíme dojet za světla, na Islandu je v tomto období světlo jen asi 7 hodin a od našeho cíle nás dělilo 414 kilometrů. Navíc po cestě nás čekalo několik zastávek.

První kilometry jsme jeli po tmě a tak jsme téměř nic neviděli, ale jen co začlo svítat, začli jsme žasnout. Takovou krajinu jsem nikdy neviděla, barvy se neuvěřitelně rychle střídaly. Nad krajinou stoupal na několika místech dým. Že by někdo topil? Ne, tahle úvaha je špatná, to stoupal kouř z horkých vřídel.

• 

• 

• 

První zastávka nás čekala po 150km (cca 2 hodiny jázdy) a byl to vodopád Seljalandsfoss. Vodopád byl vidět již z dálky a hned za ním se skrývá několik dalších menších. Tenhle je zvláštní v tom, že se dá obejít dookola. Ano, na vodopád se můžete podívat i zezadu, ale doporučuju pláštěnku, jinak když foukne vítr můžete být pěkně mokří.

• 

• 

• 

• 

O 30km dále se nachází nejdominantnější vodopád Skógafoss. Vodopád jsme si prohlédli zespodu a následně vystoupali po schodišti nad něj, kde jsme se kochali výhledem nejen na vodopád, ale také na krásnou krajinu.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Další zastávkou byla Reynisfjara Beach – černá bláž, dechberoucí útesy a oceán. Po krátkém pobytu na pláží jsme přes malebnou vesnici Vík zamířili k cíli naší cesty.

• 

• 

• 

• 

• 

Po cestě jsem měla chuť několkrát zastavit, abychom si mohli tu nádheru vyfotit, ale museli jsme spěchat, abychom k jezeru dotrazili za světla a tak na moc fotek nebyl čas, ale alespoň něco jsme si vyfotit stihli. Po cestě jsme také navštívili místní supermarket Bónus – zde byly ceny poloviční. Pokud pojede na Island a budete chtít levně nakoupit potraviny, běžte do Bónusu, ušetříte více než polovinu.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Odpoledne jsme konečně dorazili do cíle cesty, k ledovcovému jezeru Jökulsárlón, které se nachází pod jedním z největších evropských ledovcem Vatnajökull. Leží přímo u mořského břehu a ledovcové kry, z něj po řece putují až na volné moře. Nádherné průzračné jezero s modrými, zelenými nebo bílími kry, které se pomalu odlamují a míří do moře. To je podívaná!

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Při obdivování jezera se začalo pomalu stmívat a cestu zpátky jsme již absolvovali za tmy. Cesta byla velice únavná (teda já ji skoro celou prospala), na hotel jsme dorazili až po půlnoci ani nevíme jak během vteřiny jsme byli tuzí. Celkově jsme za den najeli 828km a to člověka prostě unaví.

Třetí den

Opět nás čekala typická hotelová snídaně Skyr, jablko, juice, káva a následně jsme vyrazili opačným směrem než předchozí den, na severo-západ.

Rozhodli jsme se, že si užijeme především jízdu autem. Cesta nás vedla kolem zálivu Hvalfjörður. Milan si užíval jemně klikaté cesty a já nádherné výhledy na zátoku, hory, vodopád, ovečky, koníky… Po cestě nám začlo sněžit a neuvěřitelně foukat, vylézt z auta nebylo nic příjemného, ale ani to nás odradilo od zastávky u útesu u Arnarstapi.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Poté co jsme u útesu dostatečně promrzli jsme se vydali zkratkou po F-roude k hoře Kirkjufell. No co si budeme povídat, nejlepší nápad to nebyl. Sice to za ten zážitek stálo, ale cesta nás nedovedla kam jsme chtěli. První část cesty byla kamenitá a krajina kolem krásné zelená. Následně se zelený mech měnil pod pokrývkou sněhu v bílou barvu až krajina přešla v barvu černou s bílou pokrývkou. V půli cesty byl příkrý zledovatělý kopec a sníh do výšky asi půl metru. Naše Dacia se prostě rozhodla, že tudy ne. Ani zapnutá čtyřka, hřebíky na kolech a několikrát vyzkoušený rozjezd do kopce nepomohl a tak jsme svěsili hlavu, otočili se (ani tohle nebyl lehký úkol) a vydali se stéjnou cestou zpátky. Ale ta cesta byla nádherna posuďte sami:

• 

• 

• 

• 

K hoře Kirkjufell se dalo vydat i druhou cestou, byla sice delší, ale byla to klasická asfaltka a dalo se jí projet. Asi o hodinu později jsme se kochali výhledem na nejznámější horu Islandu (pokud jste viděli hru o trůny, tak toto je jedno z míst, které tvořilo panorama 6 a 7 série).

• 

• 

• 

• 

Ačkoliv jsme z auta vystoupili jen na chvíli byla nám šílená zima a tak jsme se rozhodli, že se půjdeme ohřát do horkého jezírka. Dojeli jsme k hot spotu Landbrotalaug. Venku foukalo, sněžilo a představa, že si sundáme zimní bundu nebo jakoukoliv část oblečení v nás vyvolala paniku z umrznutí... tohle jsme prostě v tom severském větru nedokázali udělat.

Hlavama nám problesklo, že se ale chceme ohřát a že ve vnitrozemí nebude tolik foukat. Vydali jsme se tedy k dalšímu horkému jezírku Krosslaug. Byla to výhra – sice se nám už mezitím setmělo a jezírko jsme chvíli hledali s čelovkama na hlavě, ale když jsme ho našli rozplývali jsme se. Po chvilce váhání jsem si zula boty a smočila nohu. Au voda byla tak teplá, že mi přišlo, že bych se v jezírku uvařila. Milan byl odvážnější a během chvíle už byl v plavkách a rochnil se v jezírku. Mě chvíli trvalo než jsem se přesvědčila, že se v jezírku neuvařím a zároveň, že když si sundám bundu a dalších x vrstev, že než vlezu do bazénku nezmrznu, ale nakonec jsem si to koupáničko užila. Voda člověka prohřeje tak, že ani při vylézaní osušování a oblékání nezmrzne (jak jste už asi pochopili jezírka bývají dost často u prostřed „ničeho“ – teda tohle konkrétní bylo uprostřed oplocení asi pro ovce nebo koně, takže nějakou převlíkarnu nebo něco podobného zde rozhodně nenajdete).

• 

• 

Po vykoupání jsme mířili zpět na hotel.

Poslední den

Být na Islandu a nevidět Geysir? To by přeci nešlo! Ráno jsme se tedy sbalili a vyrazili přímo k němu. Jako na jiných místech i zde nás cedule varovala, že bychom měli mít nesmeky. K čemu potřebujeme nesmeky k prameni, který má 100 stupňů? Něco mi tady nehrálo, ale musím uznat, že nesmeky by se chvílemi opravdu hodily. Voda tryskající z pramene o pár metrů dále zamrzala – prostě Island. A tak se příchod ke Geysiru proměnil v hezké kluziště. Kolem Gejsiru se nachází několik průzračných vařících jezírek. Nádhera.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Kousek za Geysirem je mohutný vodopád Gulfoss, jehož návštěvu jsme také nevynechali.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Náš čas vyměřený pro Island se pomalu chýlil ke konci a tak jsme se vydali na cestu k letišti. Vzhledem k tomu, že mi přišla notifikace, že letadlo bude mít 2 hodiny zpoždění zastavili jsem se po cestě ještě na dvou místech.

Z dálky nás upoutala pára stoupající nad kopci. Geotermální oblast Krýsuvík -nás ohromila svou barevnosti, zápechem zkažených vajíček a hlavně dřevěnými chodníčky mezi bublajícími jezírky a potůčky horké vody. Na konci cestičky jsme našli z části zamrzlý potůček. Nebýt toho smradu, tak bych se tady dokázala kochat hodně dlouho.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Poslední zastávka byla u mostu mezi euroasijskou a severoamerickou deskou. Pod mostem jsou dvě nižší kamenné stěny a mezi nimi leží na dně rokle černý vulkanický písek. Celým ostrovem prochází zlom dvou tektonických desek, které se od sebe neustále oddalují. Kromě zvýšené vulkanické aktivity to má za následek i kilometry dlouhé praskliny v zemi nebo kamenné rokle napříč celým ostrovem v jedné linii. Místo nás sice neohromilo, ale je zajímavé vidět, kde se dvě desky potkávají a donutilo nás to něco málo si nastudovat.

• 

• 

• 

• 

Poslední zastávkou byla benzínka, kde jsme dočerpali nádrž a vydali se vrátit zašpiněné auto do půjčovny. Vrácení proběhlo v pohodě a z půjčovny nás odvezli rovnou na letiště.

• 

• 

Do Katowic jsme přiletěli s několika hodinovým zpožděním před 4 hodinou ranní. Cesta do Ostravy, kde jsme měli v plánu přespat a další den odsud pracovat zabrala další hodinu. Takže k spánku jsme ulehli okolo 5 hodiny ráno a budík v 7 nebyl moc příjemný. Zážitky z cest mě natolik nabudily, že i ty 2 hodiny spánku stačily.

Itinerář:

1. Den
   – přílet, Reykjavík, horký pramen
   
2. Den – výlet na východní stranu ostrova (828km)
   – ledovcové jezero Jökulsárlón – průzračné jezero s modrými, zelenými nebo býlími kry, které se pomalu odlamují a míří do moře
   – vodopád Seljalandsfos – dá se obejít zezadu
   – vodopád Skógafoss – nejdominantnější vodopád, vyhlídka nad vodopádem
   – Reynisfjara Beach – černá pláž, dechberoucí útesy a oceán
4. Den – výlet na sevoro-západní stranu (cca 600km)
   – záliv Hvalfjörður – nádherné výhledy na zátoku, hory, vodopád, ovečky, koníci,…
   – útes u Arnarstapi
   – hoře Kirkjufell – nejznámější hora Islandu
   – hot spotu Landbrotalaug – malé horké jezírko
   – horké jezírku Krosslaug – jendo větší a tři menší teplé jezírka
   
5. Den (360km)
   – Geysir – voda tryskající z pramene, kolem několik průzračných vařících jezírek
   – Gulfoss – mohutný vodopád
   – Geotermální oblast Krýsuvík – dřevěnými chodníčky mezi bublajícími jezírky a potůčky horké vody
   – Most mezi euroasijskou a severoamerickou deskou

Island nás natolik uchvátil, že jsme rozhodnuti, že se na něj podívá ještě jednou. Naše příští cesta bude směřovat do vnitrozemí.